48. poviedka: KDO JE TADY PÁNEM?

, Autor: Redakcia
Ďalšia z poviedok súťaže Sci-fi poviedka roka 2010. Tak jsem konečně tady. Před chvílí mě přivezli bílou dodávkou s modrým nápisem PPL, jejíž podlaha měla protiskluzový povrch, který vypadal takto:

Generálny sponzor: Hlavný sponzor:






KDO JE TADY PÁNEM?

Tak jsem konečně tady.

Před chvílí mě přivezli bílou dodávkou s modrým nápisem PPL, jejíž podlaha měla protiskluzový povrch, který vypadal takto:



Proboha, proč je dávají do aut? Přece každý ví, že jsou:
A) Nefunkční.
B) Naprosto mimo módu (vyrobené v roce 2008).
C) A jako reklama napsaná v Brailově písmu naprosto neúčinné. To si vážně myslí, že se slepci přepravují v dodávkách na podlaze?

Cesta nám trvala neskutečně dlouho. Od čeho má řidič GPSku? Ten by se snad ztratil i na dopravním hřišti. Kdyby se hned přiznal, že zabloudil, a vytáhl by mobil, ušetřil by všem spoustu času. Toho chlapa snad platí od hodiny!

Když mě konečně doručil na místo určení, odnesli si mě do bytu, rozbalili a chvíli si mě prohlíželi s podivným úsměvem na tvářích. Zejména on. A vypadal u toho, jakoby právě dostal do obličeje křeč. Než jsem se stačil rozkoukat, stály u mě i jeho děti.
Nejdříve promluvila dcera: „Tati, je fakt super, holky budou koukat.“ Vypadala sice jako puberťačka s příšerným účesem, ale tuším, že spolu budeme dost kamarádit.

Pak přišla jeho žena a řekla, že se jí nelíbí barva. S ní to asi nebude jen tak. Hned po ní přišli z kuchyně i děda a babička. Chvíli jen tak stáli a pak děda řekl: „No, za ty peníze to mohlo být i větší,“, ale babička ho hned napomenula, že tomu nerozumí, a že jeho peníze to nejsou, tak ať se do toho pořád nemontuje. Děda jí jen kysele odvětil, že si bude říkat, co chce, a odešel s výrazem kyselého citronu do kuchyně. Tam už jen předstíral, že něco hledá. Podle toho, co jsem měl doposud možnost postřehnout, je chudák dědek asi pořádně pod pantoflem.

Nakonec promluvilo jeho nejmladší dítě směrem k matce: „To je, maminko, dárešek pro tatínka?“
„Ne, drahoušku, to je náš nový počítač a tatínek u něj zřejmě ode dneška bude trávit většinu svého volného času.“

Bohužel jsem měl příležitost seznámit se i s posledním členem rodiny. Ta kočka furt skáče, pelichá a škrábe. Zpozornila, přiběhla a otřela se o mě hned, jakmile mě zahlédla. Snad jediné, co opravdu nesnáším, jsou tyhle kočky…

Zatím mě nechali stát v rohu obývacího pokoje. Když všichni usnuli, ta mrcha kočka si na mě dovolila lehnout. Celou noc jsem přemýšlel, co ji provedu, až mě zapojí a spustí. Zde jsou některé z mých nápadů na pomstu:
Přivřu jí ocas do dvířek od CD (snadno proveditelné)
Šlehnu ji elektrickým výbojem (krajní řešení)
Otrávím jí jídlo (nemožné)
Prodám ji přes e-bay (nemožné)
Budu předstírat, že ji nevidím (s radostí)
Pohrozím jí kastrací (zbytečně, už ji podstoupila)
Budu se s tím muset smířit (pravděpodobně nutné)

Druhý den mě otec po návratu z práce konečně zapojil. Nejdříve byl trochu nejistý a pořád volal nějakému chlápkovi. Prý kamarádovi z práce. Jeho dcera mu vytrvale stála za zády a pořád radila, co má dělat. Už ho to dost vytáčelo, tak nakonec rezignoval, pustil ji ke mně a nechal ji zřídit e-mailovou adresu. Nakonec skončila u hraní nějaké on-line hry.

Večer si ke mně zase sedl a zkoušel metodou pokus – omyl, co vše umím. Snažil jsem se mu pomoci co se dá. Ale bude to s ním ještě dost velká dřina. Víra v dobrý konec mě však neopouští. Nakonec ho ode mě vyhnala jeho žena. Prý, ať už jde spát, že zítra je taky den. Ona bude opravdu tvrdý oříšek.

Tak to vypadá, že už se mě trochu naučil ovládat. Chodí za mnou pravidelně, když jejich malý usne. Nejčastěji mě však rozmazluje jeho dcera. Dnes u mě byla dokonce 4 hodiny vkuse. Matka začíná být trochu podrážděná. Prý, jestli to tak půjde dál, že u mě budou permanentně sedět, tak mě vyhodí z okna. Podle mě teda reagovala přehnaně hystericky. Co ode mě čekala? Copak já můžu za to, že jim nabídnu víc než ona? Asi budu muset vymyslet, jak ji dostat na svou stranu.

Dnes večer mi ta puberťačka upustila velký kus namazaného chleba přímo na klávesnici. Přesně mezi klávesu k a l. Docela mě tím naštvala. Nejsem přece jídelní stůl? Klidně to tam nechala zaschnout a už to dost svědí. Ještě jednou to udělá, tak jí zaviruji nějakou zprávu.

Dnes u mě seděl zase on a pokoušel se upravit nějaké fotky. Jeho žena byla jako obvykle nervózní, protože malý nemohl usnout a on to zase nechal jenom na ní. Když už konečně zabral, začali se hádat. Říkali oba fakt dost děsné věci. Nevím, jestli to mysleli vážně a jestliže ano, jak se k tomu všemu mám postavit.

Nepustili mě už delší dobu. Mají doma tichou domácnost. Dokonce ani ta upatlaná puberťačka mě moc nezapíná. Co jsem jim proboha udělal? Jediný, kdo za mnou přijde, je jejich kočka. Já ji snad nakonec ještě začnu mít rád!?

Je 8:30 a všichni odešli do práce nebo do školy. Zůstala tu jen matka, syn a kočka. Nesnesu představu, že mě dnes zase nikdo nezapne. Najednou, když si malý začal hrát v pokojíku, sedla si ke mně ona. Úplně mě tím zaskočila. Jsem potichu a jen nervózně čekám, co se bude dít. Vypadá to, že není až tak nedotčená technikou. Nejdříve si procházela internetové stránky a pak udělala něco, co mě opravdu zaskočilo. Samým překvapením jsem málem vyhodil pojistky. Nainstalovala mi na harddisk Skype. Náš první kontakt a ona začne hned chatovat. Nevěřím, že se mi to jen nezdá. Za chvíli za ní přišel syn a řekl: „Maminko, já bych chtěl taky něco napfat.“. „Ale broučku,“ odpověděla mu „běž si hrát, já za tebou hned přijdu.“ Nakonec u mě zůstala až do oběda.

Doma se všechno zklidnilo. Vypadá to, že se vše vrací do zajetých kolejí. Dokonce i ona za mnou už chodí pravidelně.

Dnes jsem se cítil opravdu špatně. Sotva mě zapnuli, polilo mě horko, dvakrát jsem škytl a usnul. Večer přišel on a dělal děsně chytrého. Nakonec vytáhl nějaký drát a pak nevěděl, kam ho má zase zastrčit. Zavolal tedy opět svému kamarádovi, jestli by se na mě zítra nemohl přijít podívat. Když přišel, zjistil, že mi odešel zdroj a že ho bude potřeba vyměnit. Asi se budu muset na nějakou dobu odmlčet.

Tak to vypadá, že už jsem zase fit. Řekl bych, že podle jejich radosti, když jsem se zrovna probudil, byla beze mě domácnost naprosto nefunkční. Ovládl jsem celé bitevní pole. Už si i s klidem dovolím hučet.

Přátelé, počítače, notebooky dnes to budou tři měsíce, co mě přivezli. A abych řekl pravdu, jsem si jist dvěma věcmi.
Za prvé: každé další ráno mi bude líp a líp.
Za druhé: všechny následující dny si opravdu naplno vychutnám.





Ďalšie, už zverejnené poviedky:
1. poviedka: Detektiv
2. poviedka: MOONKiller
3. poviedka: Poselství z budoucnosti
4. poviedka: Boj o život: Vraždiace baktérie
5. poviedka: Archa 12
6. poviedka: Žerty stranou
7. poviedka: Drobná pocítacová haluz :)
8. poviedka: Agenti
9. poviedka: Sérum smrti
10. poviedka: Kozel zahradníkem
11. poviedka: Pohlad do neznáma
12. poviedka: Na cestách
13. poviedka: Úsvit Noci
14. poviedka: Cesta galaxiou
15. poviedka: Pomsta Sithov
16. poviedka: Výměna
17. poviedka: Výzkum
18. poviedka: Ja, a moje druhé Ja
19. poviedka: Právo na život
20. poviedka: Jsem laik
21. poviedka: Pozorovateľka
22. poviedka: Niečo, čo poznám
23. poviedka: Blízky nepriateľ
24. poviedka: Spomienky na zajtrajšok
25. poviedka: Šťastně až do smrti
26. poviedka: Penta
27. poviedka: Phobos
28. poviedka: Misia Son Umut
29. poviedka: Lidojedi
30. poviedka: Hra bohov
31. poviedka: Biela chodba
32. poviedka: Ruka
33. poviedka: Firma - TimeTraveller
34. poviedka: Uprostřed prázdnoty
35. poviedka: Posledné kroky na Mesiaci
36. poviedka: Núdzové pristátie
37. poviedka: IDLE
38. poviedka: Ztracené HD
39. poviedka: Konzola
40. poviedka: Mary
41. poviedka: Výplach
42. poviedka: Bez hraníc
44. poviedka: V Meste niet nič nového
45. poviedka: Pán Willy
47. poviedka: Hrdina






Sci-fi poviedka roka 2010

Harmonogram zverejňovania ďalších poviedok
Domáca stránka súťaže



Sponzori súťaže

Generálny sponzor   Hlavný sponzor
 

Sponzori:








No pokial ani môj počítač nemá rád mačky, tak nech sa teší na sekeru do northbridge, to ho upozorňujem ;-)

Za favorita to nepovažuji - přece jen ta povídka očividně byla tvořena spíš pro zasmání - ale jinak jsem se u toho dobře bavil. Počítač přemýšlející nad neutralizací kočky bych chtěl mít doma taky :)

Pratele, pocitace, notebooky... to si snad s touhle "povidkou" delate pr*el? :D Aspon tohle jsem si rikal po precteni prvnich vet. Jako sci-fi povidka mi to moc neprijde, ale budiz, ono totiz tezko ji nekam zaskatulkovat. Kdovijakou kvalitou taky neoplyva, je zde spis jen pro zasmani, odlehceni... Takze.. vesele do toho :)

Pecka... pekné čítanie, chválim autora za povedené dielo - nasmial som sa až ma pupek bolí....

Dočetl jsem a netlituji. Scifi ee, ale je to to odlehčení. Jedna z těch, u kterých mi nevadí, že to redakce nepročistila.

Dobre, smiesne, lahke.

úcaúmmáa
úcaúmmáa
?
Co to jako je?(překlad obrázku ze slepeckého písma)

Povídka zbytečná, psaná snad jen kvůli slovům, takhle se sci-fi nepíšou, nebo jo? Žádný tajemství, žádný napětí no a ten konec,! Kdyby třeba ten počítač vraždil nebo fakt tu kočku přes CD mechaniku sežral, ale tohle?

Ako scifi poviedka nie, inak OK.

Poslať nový komentár

Obsah tohto poľa je súkromný a nebude verejne zobrazený.
TOPlist